Inovativní pohled norské psychoterapeutky Mony Lisy Boyesen na poporodní péči z hlediska prevence neuróz a narušených osobnostních vzorců v dospělosti. Rozhodující je první rok života, kdy miminka bytostně potřebují nebýt rušena, když vstupují do svého nitra a zažívají nezávislé stavy blaženosti.

Norská psychoterapeutka Mona Lisa Boyesen vyvinula své učení o citlivé poporodní péči na základě poznatků vývojové psychologie a svých vlastních originálních pozorování ohledně toho, co malá miminka potřebují a co je pro ně přirozené. Miminka jsou především v prvních měsících života ještě silně napojeny na nezávislý stav blaženosti, ze kterého přišly na tento svět. Pro jejich zdravý tělesný i psychický život je důležité jim umožnit do těchto stavů vstupovat a z neznalosti těmto stavům nebránit. Tyto stavy jsou velmi blízké stavům hluboké meditace, jak potvrzují i pozorování na EEG (v obou případech se na EEG vyskytují vlny theta). Současné přístupy, orientované na to, aby miminko co nejdříve vstupovalo do vnějšího světa a fungovalo v něm, tomu často z neznalosti brání.
Podrobné informace na webu www.vycviky.cz