Napište svůj komentář

Uznávaná ruská dětská psycholožka Katerina Murašová uskutečnila zajímavý experiment, kterého se dobrovolně a se souhlasem rodičů zúčastnilo 67 teenagerů ve věku od 12 do 18 let. Po dobu 8 hodin se zřekli internetu, počítačů, mobilních telefonů a ostatních gadgetů, včetně TV a rádia. Jinak mohli dělat jakoukoliv běžnou činnost - číst, psát, malovat, zpívat, chodit na procházky apod. Hádejte kolik účastníků prošlo experimentem až do konce.

Podle dohody teenageři přišli na druhý den do kanceláře psycholožky a zde jsou výsledky. Dokončili experiment pouze tři, ano čtete dobře, 3 z celkového počtu 67. Autorka experimentu později napsala, že její předpoklad o 100% bezpečnosti tohoto pokusu byl chybný. 

Pouze 7 vydrželo 5 a více hodin, zbytek (60) ukončili ještě dříve. Důvody ukončení teenageři popisovali podobně: "Už jsem to nemohl vydržet", "cítil jsem, že vybouchnu", "praskne mi hlava".

Dvacet holek a sedm kluků měli přímé vegetativní symptomy jako návaly horka nebo zimu, točila se jim hlava, chtělo se jim zvracet, potili se, měli sucho v puse, třesení rukou nebo rtů, bolesti v břiše nebo hrudníku, pocity, že se jim hýbou vlasy na hlavě. Téměř všichni pociťovali neklid a strach. U pěti to došlo až k záchvatům paniky. Tři měli sebevražedné myšlenky. 

Co dělali účastníci během těch 8 hodin:

• vařili a jedli
• četli nebo zkoušeli číst
• dělali úkoly do školy (experiment probíhal přes prázdniny, ale přesto se mnozí chytli učebnic ze zoufalství)
• koukali do oken nebo se motali po bytě
• šli ven nakupovat nebo do kavárny (podmínky experimentu zakazovaly veškerou komunikaci, ale rozhodli se, že se prodavačky a pokladní nepočítají)
• řešili hlavolamy nebo skládali Lego
• malovali nebo zkoušeli malovat
• myli se
• uklízeli
• hráli si s kočkou nebo psem
• cvičili
• zapisovali si své pocity a myšlenky, psali dopisy na papíře
• hráli na hudební nástroje
• 3 psali básničky nebo prózu
• 1 kluk asi 5 hodin jezdil autobusem po městě
• 1 holka vyšívala
• 1 kluk šel do parku na kolotoče a jezdil na nich 3 hodiny až začal zvracet
• 1 kluk prošel celé město, asi 25 km
• 1 holka šla do muzea a 1 kluk do zoo
• 1 holka se modlila

V určitý moment všichni zkoušeli usnout, ale nikomu se to nepovedlo, protože se nemohli zbavit "blbých myšlenek" v hlavě.

Po ukončení experimentu, 14 teenagerů se přihlásilo do sociálních síti, 20 zatelefonovalo přátelům pomocí mobilního telefonu, 3 zavolali rodičům, 5 šlo za kamarády. Zbytek zapnul televizi nebo se ponořil do počítačových her. Kromě toho skoro všichni prakticky ihned zapnuli hudbu a nasadili si sluchátka.

Všechny strachy a symptomy zmizely ihned po ukončení experimentu.

Katerina Murašová chtěla tímto experimentem potvrdit nebo vyvrátit svoji hypotézu o tom, že moderní děti dostávají příliš mnoho "hotové zábavy", ve výsledku se pak neumí sami zaměstnat, vyhýbají se setkání se sebou a kvůli tomu nejsou seznámeni se svým vnitřním světem a dokonce se ho bojí.

Původní článek a diskuze k němu v ruštině je tady.

Na závěr přidávám ještě 1 ilustrační video, na kterém se roční holčička pokouší ovládat papírový časopis způsobem, jak se to dělá na iPadu.



Co si o tom myslíte? Omezujete pro své děti čas strávený u počítače? Zvlášť by mě zajímal názor odborníků, případně pozitivní zkušenost, kterou máte se svými dětmi.