Napište svůj komentář

Když se dnes ohlížím zpátky, nevidím jeden velký zlom. Spíš sérii drobných rozhodnutí, která spolu zpětně dávají smysl. V roce 2012 jsem zavřela realitní kancelář. Ne proto, že by se jí nedařilo, ale proto, že jsem cítila, že už dál nechci fungovat stejným způsobem. Začala jsem cvičit jógu. Ne proto, abych byla víc fit, jóga mě ze začátku hrozně nudila, ale protože jsem potřebovala znovu dýchat, potřebovala jsem změnu. 

Krok do neznáma - Indie

Právě tehdy ke mně přišla pozvánka na cestu do Indie, na Kumbhamélu. Nejela jsem tam s očekáváním, že se něco zásadního stane. Dokonce se mi moc nechtělo jet. Měla jsem obavu ze země, která funguje zcela jinak než naše západní kultura. Něco ve mně bylo však silnější. Hlas, který stojí za to poslechnout a je velice úporný.  A přesto se po návratu svět změnil. Nebyl jiný navenek, ale já už ho vnímala jinak. Otevřela se mi cesta k ájuvédě, práci s tělem v laskavosti, v respektu k tomu, kde se člověk právě nachází. Začala cesta učení skrze ájurvédské masáže. Postupně jsem si uvědomovala, jak hluboké procesy se mohou dít skrze dotek, klid a bezpečí.

Stěhování na vesnici. Útěk?

Odchod z města a stěhování do Šindelové, malé vesnice obklopené lesy Krušných hor, nebyl útěk. Byl to přirozený krok. Začali jsme budovat domov. Zahradu v permakulturním duchu. Učili jsme se vnímat rytmus místa, ročních období, práce i odpočinku. Přibyly slepice, kachny, indičtí běžci, krůty. Každodennost se zpomalila a zjednodušila. A tím se začaly měnit i hodnoty.

Chata na Prahu lesa

Když jsme v roce 2025 začali stavět Chatu Na prahu lesa, nevnímala jsem to jako nový projekt. Spíš jako pokračování cesty. Chata vznikala postupně, ve spolupráci s rodinou, přáteli a lidmi, kteří se objevovali přesně ve chvíli, kdy bylo potřeba. Bez tlaku. Bez velkého plánu. Malá komunita se vytvořila sama, přirozeně, jen tím, že tu lidé chtěli být a přiložit ruku k dílu.

Co mě proměnilo?

Dlouho jsem si myslela, že mě nejvíc proměnila Indie. Dnes mám pocit, že to bylo spíš samotné místo. Ticho, lesy a samota nenápadně mění způsob, jakým člověk přemýšlí, jedná i cítí. Místo a venkovský způsob života nás učí hospodařit s energií – nejen tou fyzickou, ale i vnitřní. Učí zpomalit a naslouchat tomu, co se děje pod povrchem.

Čas a bezpečné prostředí - možnost proměny

V tichu a samotě jsem zjistila, že podívat se na sebe, do vlastních zákoutí nevědomí, a uvidět, jak moc nás stále ovlivňují myšlenkové a emoční vzorce z dětství, chce odvahu. A ještě větší odvahu chce je opustit a vykročit do neznáma. Překročit práh. Jít dál s laskavostí, vytrvalostí a sebepřijetím. Takové kroky se ale nedají vynutit. Potřebují čas a hlavně bezpečné prostředí.

Ticho a samota mají zvláštní schopnost. Nejsou prázdné. Jsou plné odpovědí. Když zmizí neustálé podněty, hluk a rozptylování, začne se ozývat něco hlubšího. Člověk se zklidní, ztiší – a postupně je veden k přijetí sebe sama. Bez masek. Bez výkonu. Bez role.

Chata Na prahu lesa není únikem od života. Je návratem k němu.
Je místem, kde se nemusí nic stát – a právě proto se často stane to podstatné.  Vše se odehrává samo, ve správný čas. Já tomu jen dávám prostor a učím se důvěřovat tomu, že vše se stane jak má a kdy má. Stačí to jen dovolit.

Pokud cítíte volání po chvíli sami se sebou, krásném a tichém místě pro spočinutí, opečování skrze ájurvédskou masáž a naladění se na sebe, rádi vás tu přivítáme.
   

Další odkazy:

• 18 příběhů osobní transformace - další články o tématem osobní transformace tady na Letacek.cz