Napište svůj komentář

Další příběh ze série o osobní transformaci. Odhalení paní Kamily Burdové o atopickém ekzému a jeho transgeneračním přenosu na dceru.

Již od raného dětství jsem se potýkala s diagnózou atopického ekzému, který byl všudypřítomný po mnoho let. Ač se rodiče pokoušeli najít nějaké řešení, většinou to skončilo ve zdravotním systému. Pokusy s bylinami, řešení geopatogenních zón a různé diety byly neúspěšné. Ale někde ve skrytu duše jsem věděla, že musí existovat cesta k uzdravení. Netušila jsem, že mě čeká dalších 25 let života, než se vše začne ubírat podle jiného scénáře a příběh transgeneračního přenosu se plně rozvine.

V mých 30 letech se mi (jako druhé dítě) narodila dcera. V jejích pěti měsících se jí začal objevovat ekzém a postupně i další různé druhy alergií a nepřibírání na váze. Začal kolotoč, ze kterého zdravotnictví (pro mne jako pro matku) nenabízelo uspokojivý výstup. Začala jsem přemýšlet, že musí existovat nějaká jiná cesta. Po nějakém čase se ke mně dostala informace o kineziologii One Brain. Nejdříve jsem začala sama navštěvovat terapie  a vše se začalo měnit v oblasti mého zdraví. I dcera začala vykazovat zlepšení zdravotního stavu. Tuto metodu jsem začala studovat, zkoušet na kamarádech, až se z toho stala moje životní cesta, ke které jsem přidala koučování, míchání Bachových esencí včetně meditačních technik. Vše postavené tak, aby klient měl z konzultace co nejlepší užitek pro sebe a pro svůj vývoj. 

Téma transgeneračního přenosu bylo pro moji rodinu zásadní. Začala jsem pokládat různé otázky mé mamince a najednou začaly vyplouvat témata jejího dětství, strachy a vše se nám to zrcadlilo na linii matka - dcera. Jako první se mně narodil syn a ten nevykazoval žádné známky onemocnění. Ale u naší malé holčičky jsme otevřely Pandořinu skříňku. Při některých otázkách, které jsem pokládala mé mamce, okamžitě padala po časové ose do dětství, kde se otevíraly různé druhy emocí. A tak jsme postupně rozplétaly příběh žen, dcer a matek. Příběh smutku, opuštění, zneužití, osobních hranic a beznaděje. A jednoho dne jsme vyrazily všichni tři na dovolenou a tam moje maminka v jednom kostele poprvé zapálila svíčku za svoji matku. Po třiceti letech od její smrti. Moje babička tragicky zemřela v mých šesti letech a sama vyrostla v sirotčinci. Opravdu nelehký příběh žen v naší linii. 

Celá tato cesta vedla k mému životnímu poslání. K pochopení a odpuštění celým rodům, ať už ze strany mamky nebo taťky. Ověřila jsem si, že není možné zavírat oči před informacemi, strachy a stíny svého rodu a svých předků. Na konci příběhu jsme to vždy my anebo naše děti. A na základě nemocí anebo nějakého ne-komfortu máme možnost začít pracovat na sobě a tak pomoci i svým dětem. Zákon energie funguje. Když něco změníte na sobě, změní se to i u vašich dětí. Buďme prosím vnímaví a přemýšlejme nad tím, co nám děti říkají anebo co nám ukazuje jejich zdravotní stav. Vše je propojené se vším, vše na sebe reaguje. A my máme moc (a v dnešní době i nástroje) podívat se, co je ukryto pod povrchem a pod hladinou emocí a stínů každého z nás. 

S hlubokou úctou děkuji všem, kdo mě na mé cestě podpořili.   

Kamila Burdová, listopad 2021
 

Další články Kamily Burdové:

• Kineziologie
• Bachova květová terapie