Kraniosakrální osteobiodynamika Lenka Tichackova

Kraniosakrální osteopatie je velmi jemná osteopatická technika.
Pracuje s konceptem pohybu mozkomíšního moku od lebky (cranium) ke křížové kosti (sacrum) a zpět. Mozkomíšní mok je uváděn do pohybu třetí mozkovou komorou.
Terapeut používá pro práci tlak asi pěti gramů (hmotnost pětikoruny) a jemně tak povzbuzuje autoregulační mechanismy lidského těla k uvolnění spazmů, blokád a restrikcí v tělesných tkáních.
Kraniosakrální osteopatie pracuje primárně s kostmi a protože se ke kostem upínají povázky (fascie), které protkávají celé lidské (i zvířecí) tělo, dochází tak k uvolnění ve všech orgánových systémech.
Kraniosakrální osteopatie pracuje zejména s kostmi lebky, křížovou kostí a kostrčí. Při práci jsou zapojeny membrány oddělující jednotlivé části mozku od sebe, i povázky celého těla, mozkomíšní mok s cévním systémem mozku a také s tekutinový systém celého těla.
Během ošetření se uvolňují blokády – traumata, která vznikla během života. Po uvolňění se často vyplavují do těla toxiny, které byly „drženy“ v blokádách. Ošetřovaný tak po ošetření může pocítit nepříjemné stavy, např. únavu.
Kraniosakrální osteopatie nemá věkové omezení – lze ji provádět u novorozenců i seniorů
Kraniosakrální osteopatie nemá ani zdravotní omezení – lze ji provádět u lidí zdravých i nemocných i v případech mentálního nebo fyzického handicapu.
Indikace pro kraniosakrální osteopatii neznají hranic.