Umění jako cesta

Moje cesta a pozadí 

Pocházím z rodiny, kde umění bylo koníčkem a dle mého názoru sloužilo rodičům jako realizace v nudné socialistické pracovní rutině. Maminka chtěla mít své tři dcery oblečené v hezkých barevných látkách a tak v šedivém Československu začala šít podle časopisu Burda. Inspirací jí byla asi také její práce v Ústavu bytové a oděvní kultury, kde pracovala jako sekretářka. Naproti tomu táta pracoval jako průvodce v cestovní kanceláři Čedok a zároveň v Ústavu racionalizace ve stavebnictví. K jeho zájmům kromě cestování patřilo fotografování a sbírání knih. Fotil hlavně na Zenit, starý ruský fotoaparát a my jako děti jsme musely dlouze pózovat před jeho expozimetrem.


Výtvarné vyjadřování bylo mým komunikačním jazykem již od útlého dětství, kdy se maminka snažila mé umělecké vlohy podporovat a já navázala studiem na střední výtvarné škole, kde jsem prošla všemi ručními výtvarnými technikami: od psaného písma, figury, portrétu, až k různým grafickým technikám. Po škole jsem chtěla pokračovat studiem loutkoherectví a ilustrace; vzhledem k různým okolnostem jsem profesně pokračovala jako grafik v grafických studiích a reklamních agenturách. V té době se u mě rozvinula láska k výrazovému tanci a začala jsem navštěvovat hodiny tance. Tanec mě nakonec posunul ke kontaktní improvizaci, kde byl kladen větší důraz na lidský dotek, a tu jsem si zamilovala. Také mě začaly zajímat věci kolem jógy, meditací, celostního léčení a jiných technik věnujících se zkoumání lidské mysli a zklidnění.

Několik let po rozpačitém hledání smyslu práce v reklamě jsem odjela do Anglie s motivací naučit se dobře jazyk. Zůstala jsem tam několik let a hlavní obrat zde nastal v roce 2009, kdy jsem začala s několika terapeutickými výcviky najednou a nastartovala naplňující a transformující životní cestu, při které jsem mohla potkat své kolegy z různých směrů celostní medicíny a mohla se jimi nechat inspirovat. Doba strávená v zemi Keltů mi rozšířila obzory; ostrov se stal mým druhým domovem.


Láska k přírodě se ve mně rozvinula v dospívání; to bylo tehdy, když mě rodiče brali na dlouhé výlety a tatínek občas na zájezdy s cestovní kanceláří Čedok. Musím říci, že turistika byla i rodinnou tradicí, protože má babička patřila k nejstarším osobám, které ve vysokém věku chodily padesátky. Moje vášeň – chození po horách a lesích – vedla až k tomu, že jsem založila vlastní cestovní agenturu Czechadventure, která je zaměřená na propojení turistiky s meditací a jógou. Zajímají mě šamanské techniky a léčení pomocí přírody a přírodních prvků. Mám hluboký respekt k přírodní moudrosti našich předků a úctu k naší Matce zemi, k našemu zdroji.

Před pár lety se moje pozornost obrátila k hlasovému projevu, kdy jsem měla dělat podcast ohledně své terapeutické práce a narazila jsem na zpěvačku, kterou jsem potkala na jedné party. Její vysvětlení jak s textem pracovat a jak hlas používat mě zaujal natolik, že jsem si u ní ihned objednala sérii lekcí zpěvu. Zpěv mě začal natolik bavit, že jsem si posléze přidala i herecké lekce a začala chodit i na filmové herectví. Objevila jsem hlas - jako Ameriku - nemajíce tušení, co ve mně dříme. Zjistila jsem, že mohu zpívat písničky jak v češtině, tak v angličtině a zpívat i např. Beatles. Posléze jsem si přidala i herecké kurzy, začala dělat divadelní improvizaci a přihlásila se do filmové školy.

Jak mě umění měnilo během mého života

Protože mě hlavně maminka směřovala k výtvarnému umění, měla jsem během svého dospívání šanci rozvinout právě toto, na rozdíl od mých starších dvojčat sester, které chodily na hodiny klavíru a posléze na hodiny kytary. Táta také hrál v dětství na trumpetu a tahací harmoniku a máma na housle, nicméně v rodině se nikdy společně nemuzicírovalo. Inspirací to pro mě ale jistě bylo.

Na výtvarné škole jsme prošli opravdu všemi výtvarnými technikami a škola byla pro mě jednoznačně inspirací; potkala jsem zde inspirující osobnosti a můj zájem se vyhranil směrem k ilustraci a typografii. Tehdy, za mých školních let, se vše dělalo ručně bez počítačů, jinak než jak je tomu nyní.

Také mě velmi oslovil svět loutek (jelikož jsem v té době chodila na pouťové festivaly) a inspirovalo mě pouliční divadlo. Fascinovalo mě, že můžeme oživovat tyto malé bytůstky a propůjčovat jim svůj hlas. Později jsem také podala přihlášku na Damu a zkoušela jsem se dostat na loutkoherectví a scénografii, ale bohužel neúspěšně. V dětských časopisech bylo uveřejněno pár mých ilustrací, ale dostat své kresby do větších nakladatelství byl problém.

V té době jsem začala pracovat jako reklamní grafik v reklamní agentuře a zabývala se počítačovou grafikou, ale velké naplnění mi to nepřinášelo. Občas byly zajímavé zakázky, celkový smysl jsem v tom nicméně neviděla, takže jsem dlouhé hodiny sezení začala kompenzovat chozením na hodiny tance. Tehdy jsem chodila do tanečního studia na hodiny baletu, jazz dance, moderního tance a jiných pohybových technik. Vyzkoušela jsem si také afro dance a jeho spojení se Zemí, salsu v Anglii a skončila u kontaktní improvizace, se kterou jsem pokračovala i v Anglii.

V té době mě začaly zajímat meditační techniky kolem toho a posléze jsem si udělala výcvik v kundalini józe. Pracovat s energií ve formě dechových cvičení, zpívat nádherné mantry a přitom cítit v těle živoucí energii bylo jistě trasformační a vedlo k napojení na podstatu mé energie a kundalini tvořivá energie mohla proudit.

V Londýně jsem zůstala celých 8 let, naučila se anglicky a dostudovala terapeutické kurzy. Několik let poté, až do do dnešní doby, se intenzivně věnuji terapeutické práci a stále se v ní vzdělávám; v současnosti studuji umění ajurvédy a její léčebné techniky. 

Také jsem začala cestovat do Asie a několikrát do Indie. Během těchto cest mě nesmírně inspirovaly barvy, nová kultura. Na základě tohoto vznikla řada mých fotografií. Zachycování momentek dává možnost zobrazit atmosféru místa přímo v krátkém okamžiku. A navíc, z těch mnoha momentek pak můžeme později vybrat ty, které se nám nejvíc líbí. Je to umění vteřiny, do kterého se může hezky zapsat atmosféra místa.

V posledních třech letech jsem díky hlasovým lekcím s mojí úžasnou učitelkou herectví a zpěvu v sobě objevila hlas a schopnost improvizovat na jevišti. Zvláště během covidu, kdy byly různé lockdowny, jsem se cítila hodně omezená; chození na hlasové a herecké lekce mi pomohlo v sobě objevit můj hlas a kreativitu v jiném slova smyslu. Absolovala jsem také lekce v impro lize, kde se tvoří právě v daném momentu a situace vznikají přímo na jevišti. Také jsem chodila do filmové herecké školy a stála před kamerou, což byl zpočátku velký oříšek - sama sebe natáčet.

Čím umění obohatilo můj život

Je jasné, že to, jak nás rodiče směřují, ovlivňuje náš následný život. Sama vím, že pokud bych byla vedena k hudbě, rozvíjela bych se třeba od začátku trochu jinak. Nicméně výtvarné umění mi dalo možnost prozkoumávat vnitřní svět a fantazii a tu přenášet na papír a vnitřně se zklidnit. Tanec mě propojil více s mým tělem a dokázal mi spolu s hudbou pomoci ztvárňovat svým tělem to, co cítím. Objevování různých stylů pohybu ve spojení s muzikou bylo fascinující. Herectví mi otevřelo možnost ztvárňovat hlasem a tělem pohledy na život a podívat se třeba na nějaké situace s humorem a kreativně, vžít se do jiné role a stát se daným člověkem nebo předmětem; být v přítomnosti. Zpěv mi dal radost objevovat svůj hlas a možnosti.

V poslední době jsem nemírně šťastná za svůj hlas, za to, že svým hlasem mohu vytvářet atmosféru a působit na lidi. Jsem také šťastná za objevení hereckého talentu v sobě, že mohu vtáhnout diváka do děje a změnit mu i pohled na svět.
Umění je pro mě cesta a spiritualita, je to cesta růstu a obohacení našeho života. Každý z nás má v sobě nějaký talent, který je vhodné rozvíjet. Každý umělec primárně přemýšlí a následuje potřebu tvořit; tak inspirace přichází shora a měla by být ztvárněna do hmoty např. v podobě básně, písně, výtvarného díla, taneční kreace nebo třeba divadelní etudy.

Bez umění bych to asi nebyla já, Lenka. Umění je pro mě nástrojem jak komunikovat s tím, co je výše a obohacovat své okolí. Umění je něco, na co nepotřebujeme druhé lidi, ale můžeme tvořit sami. Je to něco, co nás obohacuje a vnitřně naplňuje; dáváme to jako dar svému okolí.

"Žiješ v mém srdci, kde tě nikdo kromě mě nevidí. Tato vize se stává uměním. 
 Ve tvém světle se učím milovat. Ve tvé kráse se učím, jak psát básně.
Tančíš v mé hrudi, kde tě nikdo nevidí, ale já ano a ten pohled se stává uměním.
Uvnitř vás je umělec, o kterém nevíte."
Rumi

Lenka Lorien Kolárová, červen 2022

Další články Lenky:

• Problémy s intimitou může způsobit komplikovaný porod. Zkušenosti z terapie. 
• S čím může pomoci terapie zaměřená na tělo? Téměř se vším. 
• Článek Lenky Kraniosakrální terapie
• Článek Lenky Somatické prožívání. Somatic experiencing® (SE™)
• Článek Lenky Porod, porodní trauma a kraniosakrální terapie. 

 

Komentáře

zatím žádný. Napište svůj komentář jako první - klikněte zde.