“Necítím sama sebe” aneb kam může vést dětství s agresivním otcem. Zkušenosti z terapie.

Jak pracuji

Mnoho z nás si nese nějaké trauma. V dnešní době již naštěstí známe spoustu účinných postupů, jak s traumatem pracovat. Já osobně velmi ráda kombinuji kraniosakrální ošetření a uvolňování napětí přes třesení a pohyb spolu s imaginací a upevňováním pozitivních zdrojů v těle.

Nevěřím lidem, bojím se všeho a všech…

„Necítím své tělo. Necítím vlastně nic, žiju ve vakuu, odříznutá od okolního světa… Nevěřím lidem, bojím se všeho a všech. A když se někomu otevřu a začneme vztah, vyklube se z dotyčného toxický člověk… Já už nemůžu! Co mám dělat?“ zavolala mi jednou Jitka.

První sezení terapie – výlet do Jitčiny minulosti

Pozvala jsem Jitku na první terapeutické sezení. V útulném prostoru při šálku dobrého čaje mi podrobně popsala své dětství.

Jitčin tatínek byl velmi kritický a náladový, ale uměl být i pozorný a laskavý. Bohužel se občas rád napil alkoholu, který v něm vyvolal vztek na celý svět. Rozbíjel věci, kopal do nábytku, vyhrožoval, že všem ublíží. Svého opilého tatínka se Jitka velmi bála. Jednou ji v opilosti dokonce prosil, ať mu přinese nůž, že se chce zabít.

Jitčina maminka měla ze svého opilého manžela strach také. Často mu domlouvala, což vedlo k hádkám, ale odejít od něj nedokázala. Jak se malá Jitka asi cítila v rodině, kde jí nebylo poskytnuto emoční bezpečí? 

Jitkou celý dosavadní život zmítaly zmatené a protichůdné pocity. V šestnácti letech se od rodiny odstěhovala. Útěchu nacházela v umění, ale také ve tvrdých drogách, které jí přinášely dočasnou úlevu od depresí.

Bylo mi hned zřejmé, že Jitce nejvíce schází v životě pocit stability a bezpečí, zaměřily jsme tedy naši práci tímto směrem.

Techniky použité při prvním sezení

Během kraniosakrální terapie se nejprve projevoval nahromaděný stres – Jitčino tělo se třáslo. Tento třes jsme podpořily ještě jednou konkrétní technikou třesení. Třes je ozdravný, díky němu se tělo zbavuje traumatu. Cvičení s třesem používali i vojáci, kteří trpěli posttraumatickou poruchou z válečných traumat.

Jitčino tělo se velmi dobře uvolňovalo. Během imaginace jsem Jitku vyzvala, ať si představí nějakého průvodce, který jí bude vždy oporou. Jitce se vybavil rejnok. 

Jitku jsem naučila i další metodu – obejmout sama sebe. S podporou dechu a jejích vlastních rukou si snad poprvé v životě procítila lásku k sobě.

Další sezení terapie

Při příštím setkání mi Jitka pověděla, že si koupila plyšové rejnoky a rozestavila je po posteli, aby jí dodávali pocitu bezpečí. Rozestavit měkké předměty jako symboly v místě, kde spíme nám může pomoci dosytit chybějící pozitivní zážitek z dětství. 

Velmi jsme se s Jitkou věnovaly tématu hranic. Její hranice byly v dětství často násilím i výhrůžkami překračovány. Jednou ze cvičení byla vizualizace, kdy jsem Jitku prováděla jejím domem a ona si sama určovala, koho pustí dovnitř. Toto cvičení v ní upevňovalo pocit osobní síly.

Změny k lepšímu

Jitka začala být více v kontaktu sama se sebou. Ukončila práci, která jí nedávala smysl a našla si jinou, ve které se mohla lépe seberealizovat. Pociťovala méně zmatku a více jasnosti. Její touha po drogách postupně vyhasínala.

Jitka ještě není zdaleka u konce své léčivé cesty. Je ale nyní mnohem šťastnější než dříve.

Každý takový příběh mě naplňuje velikou radostí a vděčností. Pevně věřím, že každý z nás má tu moc žít šťastnější život, rozhodne-li se pro to.

• Stres v těhotenství může způsobit problémy s chůzí dítěte. Zkušenosti z terapie. 
• Problémy s intimitou může způsobit komplikovaný porod. Zkušenosti z terapie. 
• S čím může pomoci terapie zaměřená na tělo? Téměř se vším. 
• Somatické prožívání. Somatic experiencing® (SE™) 
• Panchakarma 
• Kraniosakrální terapie 
• Porod, porodní trauma a kraniosakrální terapie. 
• Umění jako cesta 
• Moje zkušenosti s prací ošetřovatele ve Velké Británii. 

    

Komentáře

zatím žádný. Napište svůj komentář jako první - klikněte zde.